IoT Dashboard

Aktuálně z DAKARu Honza Kořán

DAKAR holt není obývák, aneb každý začátek je těžký

Na začátek je třeba přiznat, že smůla nás ještě úplně neopustila, i když teď už je vice dakarského rázu. Čtvrteční ladění modemu mě nechávalo klidným, protože před startem závodu jsme měli ještě celý pátek na případné dodělávky. Od rána jsem se tedy nastěhoval do MANa, což je pojízdná dílna vybavená asi jako středně velký autoservis. V něm bylo kupodivu dost pusto a prázdno. Mechanici se povalovali na židlích a sajtnách a nabírali sílu na nadcházející maraton. A to proto, že zavodní technika se už ve čtvrtek v noci musela odevzdat do Park Ferme (hlídané parkoviště). Po přejímkách se již nesmí na závodní techniku sáhnout až do startu, a to tedy znamená, že prolog se musí obejít bez ISS (jak ležérně přezdíváme našemu IoT stroji), protože už ho tam prostě nedokážeme namontovat. Nevadí, prolog je pouhých 22 km, ještě stále nám zbyde něco přes 8.000 km závodu.

Ještě že platí – co Čech, to mistr improvizace

Pro online odesílání musíme tedy vymyslet náhradní kanál. V dílně tedy rozbíhám náhradní napájení ISS z baterie, notebook na vzdálené připojení architekta z Prahy do jednotky, telefon na připojení notebooku, WiFi Access point na propojení notebooku a ISS.

Chybí mi adaptér USB-C na CAT45, takže ještě návštěva místní parodie na Apple Store. Mají samozřejmě pouze USB-A, takže ještě adaptér USB-A na USB-C. Ladění modemu a různých metod připojení zabralo téměř celý den. Výsledkem je zjištění, ze místní 4G síť běží na takové frekvenci, kterou modem sice zvládne, ale je tak energeticky náročná, že USB port v ISS ani v externím WiFi access pointu nedokáže dodat dost proudu a modem se nepřipojí. Stejný modem na stejném místě vložený do Microsot Surface se okamžitě bez problému připojí. Jenže Surface není úplně stavěný na to, aby přežil jízdu zavodním kamionem v extrémních podmínkách.

Poslední šance -  USB hub s vlastním napájením znamená další pobíhání po místních prodejnách elektroniky. Hub máme, ale je k němu pouze 1A zdroj. To je méně, než dává jakýkoliv USB port sám o sobě…

Kdo chce, řešení najde

Poslední možnost, která mě napadá, je použít místo modemu s externí anténou obyčejný telefon. Znamená to vzdálené připojení do ISS a kompletní rekonfigurace síťových prvků a logiky odesílání dat. Po pár dalších hodinách mezikontinentální spolupráce je hotovo. Je to fascinující. Jsem uprostřed pusté louky v Jižní Americe a celá rekonfigurace se děje v domku kousek za Prahou. Jediná komplikace je časový posun a věčné dokupování dat do místní SIM karty.

Startujeme…

V sobotu nás tedy čeká slavnostní start z rampy v Limě, přejezd do bivaku v Pisco a měřená erzeta v dunách nad bivakem. Vyrážíme již brzy ráno z Limy do Pisca, protože chceme najít pěkné místo na trati dříve, než bude uzavřena pro závod. Kromě servisu ISS máme totiž ještě za úkol denně vyfotit Frantu (kamion Martina Macíka) na zajímavém místě na trati. Ve skoku přes dunu, ve smyku v zatáčce, v brodu, při jízdě po pláži nebo tak podobně. Problém je, že trasa závodu je do poslední chvíle tajná. A při odtajnění pouze obdržíte itinerář, což je jen pouhá sada instrukcí

Co dělat, když netušíte, kudy vede trasa

Mapa trati neexistuje, pouze hrubý nákres pro novináře. GPS koordináty jsou známé jen pro 2-3 body na trati, tam se ale pak sejde několik set diváků a novinářů, přes které na trať není ani vidět. Takže to zkusíme „na pankáče“. Vybereme si bod na trati, o kterém si myslíme, že by mohl být zajímavý, dojedeme podle navigace co nejblíže trati a pak už se orientujeme podle GPS, co máme od pořadatelů. Nepředstavujte si ale Garmina nebo Google maps. Tahle věc má jedinou funkci. Zadejte jí číslo bodu z itineráře a ona vám šipkou ukáže, kde ten bod je a jak je daleko vzdušnou čarou. To, že mezi vámi a tím bodem je třeba dunovistě nebo skály, to už je váš problém. Nicméně, nakonec se tam tedy po polňačkách a po poušti dohrabeme a v okamžiku, kdy už chceme parkovat pod hledanou dunou, propadne se pod námi solisko, neboli krusta vznikající nad podmáčeným pískem. Kdo četl výbornou knihu Pepíčka Kaliny Dlouhá křivolaká cesta, tak ví, že v tom zapadnout fakt nechceš. Takže modemy, notebooky a pájky vyměňujeme za lopaty, rýče, ocelové nájezdy a makáme. Po cca půlhodinovém snažení je Toyota ze soliska venku.

Fotky budou

Nakonec se tedy dostaneme na relativně zajímavé místo mezi dunami a nějaké fotky uděláme. Pořádně se při tom spálíme, protože krém je v autě a auto je za dvěma dunami a děsně se to boří. A tak se nám tam nechce. Navíc se dlouhou dobu trápím s problémem, proč mi ten nový drahý super profi foťák nefotí těch 9 snímků za vteřinu, co slibovali, ale asi tak jednu fotku za 9 vteřin. Ani konzultace s veleslavným fotografem rallye Marianem Chytkou problém neřeší. Až nakonec reset do továrního nastavení rozzáří úsměv na mé spálené tváři😊

Po dojezdu závodního kamionu Franty do cíle v bivaku u města Pisco tedy nově rekonfigurovanou ISS montujeme zpátky. Jediná vráska na čele je zlobící řídicí jednotka chlazení, která se chová podivně a občas potřebuje reboot, což se během závodu dělá dost těžko. Ale co, snad to půjde.

Naostro

V neděli ráno odjíždí Franta s ISS na palubě do první ostré závodní etapy. Modlím se, ať to funguje a nastává obvyklý problém. Kam na trať se vydat a hlavně -  jak se tam dostat. Volíme okliku severní cestou, abychom se vyhnuli několikerému křižování trati, a hlavně obřímu dunovišti, které prostě neprojedeme (mimochodem, teď, kdy píšu tyto řádky je 02:01 ráno místního casu a 19 kamionů z 50 je ještě na trati, protože právě zapadli v tomto dunovišti. Polovina aut je též stále na trati. První z aut dojela v 9:47 ráno! Toto je opravdu extrémní závod…).

Cesta nás zavádí do nádherné pusté krajiny podél peruánského pobřeží, kde polní cesta se záhy mění ve stopy v písku, a nakonec zmizí i ty. Za pomoci veškeré techniky, umu a štěstí, po ujetých cca 200 km v terénu nacházíme místo na trati. Není to ten krásný sjezd z dun na pláž, ale po pláži, jak jsme chtěli a jak nám Fery navigátor poradil. Po pláži jsme sice dlouho jeli, ale bohužel byla přerušena obřím útesem těsně před tím, než jsme dojeli na trať. Na duně těsně pod velkým dunovištěm uděláme haldu pěkných fotek a jedeme do bivaku. Dneska jsme zapadli pouze dvakrát. Jízda v měkkém písku není žádná sranda. Mozoly už se trhají.

 

Extrémní nápor zažívá i naše IoT zařízení

Podmínky jsou opravdu extrémní a zažívá je i náš svěřenec – IoT zařízení. Po dojezdu první etapy mu trochu stoupla teplota, protože jednotka řídící chlazení měla tak trochu škytavku, jak se mírně přehřály chladiče. Ale ISS

je v pořádku, data za celý den máme. Byly to tedy nervy, protože nejdřív jsem otevřel poslední log z 8.1., kde nebylo skoro nic. Málem mne kleplo. Pak mi ale došlo, že tady je teprve 7. 1.). ISS má datování dle světového času v Londýně. A tam už je zítra. A ten soubor ze závodu má datum 7. 1.  a tam je všechno😊. Dokonce mám pocit, že už jsem i odhalil příčinu náladovosti chladicí části ISS. A snad jsem to i opravil.

Držte nám a týmu Big Shock Racing palce, za pár hodin se vyráží na trat.